Dvojice, se kterou jsem si před pár dny povídal, má spoustu společného. Chodí do jedné školy, hrají na jednom jevišti, bydlí ve stejné čtvrti, v jednom domě a navíc také v jednom bytě. Poznali se před pěti lety a po půl roce si k sobě našli cestu. V kategorii mladších umělců patří k nejstabilnějšímu páru českého šoubyznysu. Tomáš Savka a Markéta Procházková poprvé spolu v rozhovoru, který vám právě dnes nabízíme. 

Vy spolu žijete, chodíte do jedné školy a také se potkáváte na jednom jevišti v muzikálu Baron Prášil. Někomu se tohle může zdát trochu zvláštní. Jak to cítíte vy sami?

         Markéta: Určitě nám pomohlo, že jsme nejprve byli kamarádi. Jako spolužáci jsme se navzájem více poznali, protože v herectví musíte sami sebe odhalit, a to, že spolu ještě pracujeme, je určitě výhoda…

         Tomáš: … výhoda například v tom, že můžeme říct tomu druhému svůj názor na jeho práci. To jsou věci, které vám třeba nikdo neřekne, ale ten nejbližší člověk ano.

Kdo ve vaší domácnosti má hlavní slovo?

         Markéta: Někdy Tom, někdy já. A pokud jde o případy, ve kterých je třeba rozhodnout o důležitých věcech, pak jsme se naučili tyhle záležitosti v rámci kompromisu nějakým způsobem vyřešit.

         Tomáš: V naší domácnosti třeba neřešíme, kdo bude zastávat ženské a kdo mužské práce.  Můj relax doma je vaření. Nechci říct, že by Markéta neuměla vařit, ale nemusí, většinou to zvládám sám a rád. Pokud jde o domácí práce jako úklid, praní, žehlení, tak tohle děláme oba společně. I když žehlení raději nechávám své přítelkyni.

Tomáš se pochlubil, že rád vaří. Co mu jde nejlépe, co vám od něj chutná?

         Markéta: Jeho italská kuchyně. On umí výborné rizoto s pestem a některé ingredience si dokáže udělat sám. Výborné jsou také jeho těstoviny s mozzarellou.

Tomáši, kterou kuchyni máte nejraději a kdo vás učil vařit?

         Tomáš: Já vařím rád cokoliv a úplně nejraději se učím recepty od mé babičky, protože pro mne je to ta nejlepší kuchařka. Za málo peněz dokáže uvařit neuvěřitelné pokrmy. Naposledy jsem se od ní naučil svíčkovou, což ovšem Markéta příliš nedocení, protože svíčková je pro ni příliš tučné jídlo/smích/.

Jak vypadá váš den?

         Markéta: Ráno vstáváme, což se nám oběma moc nechce, pak snídáme, běžíme do školy, pak ze školy, doma si pustíme televizi, jeden vaří, ten druhý žehlí. Následuje večeře a spánek. Jiné je to pak ve dnech, kdy hrajeme. Ze školy rychle domů, poté do divadla, z divadla unavení domů a zbytek už znáte.

Markéto, vy hrajete v muzikálu „Adéla ještě nevečeřela“, který je nejen hodně o zpěvu a herectví, ale také o tanci. Co z toho vás nejvíce baví? 

         Markéta: Tyhle tři věci mám moc ráda. Jako malá jsem chtěla být herečka, později zpěvačka a také tanečnice, což se mi teď splnilo. V muzikálu mi herectví, zpěv i tanec vyhovují.

Tomáši, ve kterém představení se vám Markéta nejvíc líbí nebo líbila?

         Tomáš: Určitě ve slovenském muzikálu Príbeh ulice, který se tady v Praze hrál. V konkurzu získala hlavní roli, kterou se pro pražské uvedení tohoto představení musela naučit za pouhý týden. Za tak krátkou dobu zvládla text, zkoušky a nakonec byla skutečně moc dobrá.        

         Markéta: Pro mne nabídka zahrát si v Príběhu ulice byla velkou výzvou. Ten týden, který jsem na přípravu měla, jsem se učila text, správně mluvit a ukazovat své pocity. V tomto představení jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je na jevišti hodně mluvit. I když se tady také zpívalo a tančilo, právě mluvené slovo bylo tím hlavním v celém příběhu.

Co se vám vzájemně na sobě nejvíc líbí, co naopak?

         Tomáš: Asi nejvíc ten její temperament. To je věc, se kterou se člověk musí narodit a ona to tak prostě má a dostala to asi od sudiček do vínku.

         Markéta: U Tomáše mám ráda to, že stále zůstává nohama na zemi. Já jsem ryba, on panna, což znamená, že on je realista a kritik, zatímco já bych naopak ráda plavala a vznášela se. Tomáš mne vždy dokáže usadit. To se mi na něm líbí. I když na druhou stranu zase jsou okamžiky, kdy to moc ráda nemám, ale cením si toho /smích/.

Tomáši, vy máte takovou zvláštní zálibu, prý sbíráte auta?

         Tomáš: Ano. S jedním mým kamarádem máme malou sbírku pěti aut. Na tom je především zvláštní fakt, že jde o auta, která se nedají prodat. Ta auta mají totiž tak velkou spotřebu, že by o ně nikdo neměl zájem. Jsou ale tak krásný, hlavně zevnitř, že jim prostě nelze odolat. 

Jak budou vypadat vaše divadelní prázdniny? 

         Tomáš: Máme před sebou ještě několik pracovních povinností. Já osobně se pak chystám za tátou do Švýcarska, když bude mít Markéta čas, tak určitě pojedeme spolu. V plánu máme také výlet do Alp a možná i dovolenou u moře. V srpnu nás pak čeká práce mimo republiku. Zatím o tom nemůžeme příliš mluvit, ale oba se na ni moc těšíme.

Můžete být alespoň trochu konkrétnější?

         Ne, ale nebojte, určitě budete první, kterým pak prozradíme podrobnosti /smích/.

My jsme tady dnes společně strávili spoustu času. Kdybychom netočili tenhle rozhovor, kdybyste neměli žádnou jinou práci, jak by vypadal váš večer?

         Tomáš: Já jsem staromil. Mám rád staré filmy a musím říct, že tuhle svou zálibu se pokouším přenést také na Markétu. S babičkou jsem pravidelně sledoval filmy pro pamětníky. Miluji první republiku a všechny její filmy. Ale mám rád také filmy od dvojice Svěrák-Smoljak, Svěrák Zdeněk – Svěrák Jan. Z těch novějších se pak rád podívám třeba na Příběhy obyčejného šílenství. 

Autor: Jaroslav Malkus

Odkaž na tento článek:

 |   |   |